17. května začala v pražské galerii současného umění DOX výstava, nazvaná Úlet 72. Nejde o výstavu uměleckou, ale dokumentární, která přibližuje únos letadla slovenské společnosti Slovair do Německa ze 7. června 1972. Výstava se snaží odkrýt ideologický balast, který na případ nabalila dobová československá propaganda a odhaluje i některé nové a překvapivé okolnosti.

Foto: DOX
„Komunistická média případ naprosto překroutila,“ říká autor výstavy Petr Vrána, „vrcholem byl předposlední díl Třiceti případů majora Zemana Mimikry, který o únosu pojednává. Případ je v něm velice zkreslen a ti, kdo ho provedli, jsou prezentováni jako nezodpovědná banda mániček a vyvrhelů, kteří se neštítí zabíjet. Vzhledem k tomu, že se tato verze příběhu dodneška šíří, považoval jsem za svou povinnost veřejnosti ukázat co nejpravdivější příběh o únosu.“

Exulant Petr Vrána žil od roku 1981 v německém Kasselu. V okolí žilo několik aktérů únosu, s nimiž se postupně seznámil. Když se dozvídal podrobnosti celé kauzy, postupně v něm uzrála myšlenka případ zrekonstruovat. V posledních letech znovu provedl rozhovory s dostupnými aktéry příběhu a začal studovat dokumenty v Archivu bezpečnostních složek.

Únos se odehrál 7. června 1972. Letadlo L-410 společnosti Slovair na lince Mariánské lázně – Lučenec krátce po startu unesla skupina deseti mladých lidí, kteří tvořili většinu cestujících. Vyzbrojeni dvěma pistolemi přikázali pilotům přistát v Západním Německu. V letadle byl přítomen i zástupce společnosti Slovair Klementis, který se proti únoscům pokusil zasáhnout. Následně došlo v kokpitu k potyčce, do níž se zapojil kapitán letadla Ján Mičica. Při přetahované o pistoli, kterou držel jeden z únosců Lubomír Adamica, došlo k výstřelu, který zasáhl Mičicu do hrudníku a do krku a usmrtil jej. Druhý pilot Dominik Chrobák poté přistál na letišti v německém Weidenu.

Petr Vrána

Únosci byli v Německu zatčeni a souzeni. Do Československa vydáni nebyli. Lubomír Adamica, který byl hlavním organizátorem únosu, byl obžalován z vraždy a ve vazbě se oběsil. Ostatní byli v prosinci 1973 odsouzeni k trestům od 3 do 7 let. Někteří byli propuštěni po odpykání poloviny trestu. Rok a půl dlouhý proces a následné tresty únosce hluboce poznamenaly. Ve vazbě se pokusil o sebevraždu další z nich – Milan Trčka. Psychické problémy a obtíže při začleňování do normálního života měli i někteří další. V roce 1990 všechny únosce omilostnil prezident Václav Havel.

Archivní materiály, vystavené v DOXu, dokumentují dobové vyšetřování únosu v Československu – ideologicky zabarvené výpovědi vyslýchaných, zkreslené posudky na únosce. Zcela nové světlo na případ vrhá zpráva o pitvě pilota Jána Mičici, nalezená v pražském Archívu bezpečnostních složek. Podle pitvy, provedené v Československu, nebyla střela vedena zezadu krkem, ale zepředu hrudníkem a krkem vylétla. Německý soud se přitom řídil vlastní zprávou, která hovořila o výstřelu zezadu do krku. Z toho vyplývá, že obžaloba Lubomíra Adamici z vraždy nebyla správná. Proč tato zpráva zůstala utajena? Proč k ní německý soud nepřihlédl? Vysvětlením může být to, že Německo v 70. letech proti teroristům dost razantně vystupovalo a tak německý soud zprávu ignoroval.„Je to úleva dozvědět se, že jsme nebyli vrazi,“ zareagovali na nové odhalení aktéři únosu Jaromír Kerbl a Jaromír Dvořák, kteří se zahájení výstavy zúčastnili.

„Byla to zbytečná tragédie,“ konstatuje Petr Vrána, „kdyby zástupce Slovairu a pilot iniciativně proti únoscům nezasahovali, což podle předpisů ani neměli, k usmrcení pilota by nedošlo a případ by neměl takové důsledky.“ Podle Vrány je třeba si uvědomit také tehdejší poměry a bezvýchodnou situaci únosců: „Byli to mladí lidé kolem 20 let. Snažili se vycestovat legálně, ale nepustili je ani do Jugoslávie. Utíkali za svobodou. Únos byl zoufalý krok a většině z nich zničil život.“ Cílem výstavy podle něj není jen předložit fakta, ale také k tomuto tématu otevřít diskusi. „Možná na to budou stejně kontroverzní názory, jako na útěk bratří Mašínů,“ uzavírá Vrána, který o únosu připravuje také film.

Výstava Úlet 72 v galerii DOX je otevřena do 8. června 2012.

M. Krupička